|
Kdo přišel v minulosti do Karlových Varů, musil vidět
Vřídlo, jakožto symbol lázeňského města. Dnes dostává vřídlo konkurenci. A
chceme tvrdit, že konkurenčním boji Vřídla s tím, na koho nyní myslíme, to
u karlovarských domorodců Vřídlo na celé čáře prohrává, protože jdou-li
dva Karlovarani kolem Vřídelní kolonády, ani jednoho z nich nenapadne
říci: >Heleď, Vřídlo!< Naproti tomu potkají li fotoreportéra Jardu Houfa,
určitě jeden z nich utrousí: >Heleď,FoFiFo!<
Tak, a teď už milí přátelé víte, o koho jde. Jistě ho všichni znáte, vždyť
je v Karlových Varech od prvních květnových revolučních dnů a žádná větší
událost karlovarského veřejného života se bez něj neobejde.
V honbě za
obrázky leze po zemi, po střechách, po stromech, po okenních římsách a
snad by to dokázal i pod zemí a pod vodou. Prostě jeho prorockou bradu,
hodnou zdobit stránky Starého zákona, najdete všude. Brada je ovšem
doplněna vhodným oděvem a při práci večer nebo za špatného denního
osvětlení v místnosti, doplňuje svou fotografickou výzbroj a výstroj
fantastickými kukadly, které si posadí na hlavu.
Z čeho to je a jak je to uděláno, nevíme, jisté je, že to svítí na oběť
Jardova fotografování. Však mu také jeho kolegové závidí, a kde mohou si
to tajně vypůjčují, odlučujíce jej všemi možnými i nemožnými způsoby od
jeho nářadí.
Fofifo se stává pomalu legendární postavou Karlových Varů. Znají jej nejen
Karlovarští , ale i zahraniční hosté. >Fotil< Američany,Angličany, s
lordem Strabolgim chytal ryby a dosáhl snad i světového rekordu ve svém
oboru: Nikdo z fotografů nevyfotografoval tolik sovětských vojáků jako
>Gouf<, jak na něho Krasnoarmějci volali na ulici, chtějíce, aby je >fotografíroval<.
A Jardajo, beze všeho. Fotil, a fotil a fotil…
To už měl po dlouhých procedurách přidělen nynější krámek, jehož vždy
originelní úprava je středem pozornosti kolemjdoucích. K té se ale ještě
vrátíme. Nyní bychom chtěli ještě připomenout jednu maličkost, a jak už to
je u něho zvykem, zase originál. |
|
Jistě si
pamatujete na 26. květen letošního roku, kdy jsme volili. Na ulicích
postávali rozčílené hloučky, debatující o situaci. Stávalo se, že i dva
tábory si na ulici vyměňovali názory, ovšem ve vší slušnosti. A kdož ví,
možná, že by i z té slušnosti sešlo, kdyby výraz prudkého rozčílení
debatujících nebyl náhle vystřídán širokým úsměvem. To viděli Jardu Houfa, jak jede na legendárním motorovém kole,
ověnčeném papírovými ozdobami v národních barvách a označeném zdaleka
čitelným nápisem >Národní fronta<. Někdo snad řekne, blbost, druhý
připustí, že je to originální blbost a třetí řekne, že je to prima
kanadský vtip, který má svou mravní pointu. Rozhodnutí necháme na vás. My
bychom se chtěli trochu rozhovořit o výkladech firmy Fofifo. A když jsme
tak u toho: Kde koho zajímá to tajemné označení firmy Fofifo, lidé hádají,
co to vlastně znamená. My to sice víme, ale nepovíme. Jenom to řekneme, že
v tom byl Houf originální. A snad na toto téma vypíšeme hádankářskou
soutěž…
Tedy ještě k té výloze: Že ji dělá v noci, to není nic zvláštního. Ale
způsob jak ji dělá, je hodný pozoru. Posuďte sami: Pořádá se výstava
>Budujeme pohraničí<. Houf na to hned reaguje a upraví výlohu. Když se
buduje, staví, je na to třeba malty, cihel a zednického nářadí. Tož tedy
hned s tím do výlohy.
K tomu několik fotomontáží a účelu je dosaženo.
Zástupy lidí tomu nasvědčují. Nebo. Výročí >Povstání českého lidu<. Výloha
musí přijmout miniaturní barikádu z kamenů, starou pušku, přilbu a k tomu
fotografie a dokumentární listinný materiál. Zase v tom je originalita a
kus vtipu.
Ale nejlepší vtip se Fififovi přece jen povedl minulý týden. Upravil
výlohu k právě zahájeným žním. Podle ukazovatele směru, podle fotografií a
podle amerického kabátu, jehož kapsy jsou zatíženy lahví piva, hrstí novin
a nápisem >Jdeme na žně<, si každý myslí, že Fofifo je na žních v
Drahovicích. A on zatím leží, chudák v nemocnici, kam jej v bezvědomí
dopravili po srážce jeho motorového kola s osobním autem….
F.N.
|