2.3.2009 zemřel přímý pamětník poválečného dění v Karlových Varech 1945 který se pohyboval v politických kruzích i funkcích a podílel se na prvních krocích naší nové republiky jako člen Prvního Revolučního národního výboru v Karlových Varech. Jaromíra Kytýře označili kronikáři a pamětníci osvobození Karlových Varů jako posledního z nenápadných hrdinů května 1945 v našem městě. Narodil se 21. srpna 1922 v Praze, kde vystudoval gymnázium a obchodní akademii. Jeho osud podstatně ovlivnila II. světová válka. V roce 1942 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v Karlových Varech ve firmě Christ a Hoffmann – železářství. V našem městě se dočkal konce války. Tehdy se stal společně s dalšími Čechy členem Revolučního národního výboru, který se zasloužil o to, že se ve městě nebojovalo. S pomocí Američanů převzali civilní správu města do svých rukou bez krveprolití. Spolu se svými přáteli Aloisem Kačenou, Stanislavem Segmüllerem, Jindřichem Šípkem, Jindřichem Houkalem a dalšími osvědčil Jaromír Kytýř v té pohnuté době na konci války kuráž, vlastenectví, občanskou rozvahu a věrnost demokratickým zásadám. Po válce odmítl nabízenou politickou kariéru a zůstal bezpartijním. V tehdy celostátní akci „70 tisíc lidí do výroby“ musel proto opustit zaměstnání a byl, již podruhé ve svém životě, nasazen do výroby. V roce 1954 byl dokonce zatčen a obžalován za negativní postoj k republice. Z třiapůlletého trestu odnětí svobody si odseděl osmnáct měsíců. Později pak pracoval v karlovarské vodárně jako účetní a jako plánovač u Pozemních staveb. Byl náruživým myslivcem, aktivním členem okresní pobočky politických vězňů a od roku 1995 čestným členem Klubu přátel Karlových Varů. Zastupitelstvo města udělilo Jaromíru Kytýřovi 16. dubna 1996 čestné občanství. Ve zdůvodnění bylo uvedeno „za zásluhy o převzetí moci z rukou německých úřadů a za činnost v Revolučním národním výboru“. Na poslední cestě v karlovarském krematoriu se s ním přišlo rozloučit velké množství přátel, spolubojovníků a známých. - PhDr. Zdeněk Musil -     17. ledna 2009 jsem navštívil Jaromíra Kytýře naposledy. Jako vždy jsme vzpomněli na rok 1945 a dění v poválečných Karlových Varech. Úsměvnou vzpomínkou pro mne zůstává - že když jsem se s ním setkával oslovoval mne vždy Jaroušku i když se jmenuji Kristian. Bylo to proto, že Jaromír přijímal mého otce Jaroslava jako jednoho z prvních Čechů v Karlových Varech již 10.května 1945 a od té doby byli spolu velkými kamarády. Při posledním setkání a probírání se ve vzpomínkách jsem se dozvěděl zajímavost že v místech horního nádraží - před vchodem - byly tehdy v podzemí rozsáhlé protiletecké kryty /chodby/. www.fofifo.wz.cz