iDNES.cz

iDNES.cz - nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu

Naše weby:
Zprávy | Sport | Ekonomika | Kultura | Ona | Xman | Revue | Finance | Mobil | Technet | Auto | Bydlení | Cestování | Zdraví | Blog | Hry | Práce | více

http://mfdnes.cz/
STŘEDA 9. LEDNA 2008

http://idnes.cz/

Karlovarský (Kraj Karlovarský)
Případ Skomarovský? Nový pohled do historie
Karlovy Vary - Při pátrání po poválečném působení svého otce, známého karlovarského fotografa Jaroslava Houfa, narazil jeho syn Kristian na případ, který je v archivech ministerstva vnitra veden pod názvem Skomarovský a spol.
 
Jiří Skomarovský byl obávanou postavou poválečných Karlových Varů. Říkalo se o něm, že měl na svědomí řadu vražd lidí, kteří chtěli po únorovém převratu 1948 přes hranice na Západ. Když byl v prosinci 1949 zatčen spolu s celou skupinou, dokázali mu - vedle šmeliny, překupnictví a černého kšeftování - vraždy dvě. Jak to bylo doopravdy, je předmětem mnoha fám, zamlžených vzpomínek a dohadů. Stejně jako Skomarovského konec. Z archivu je prokazatelné, že byl předán do Sovětského svazu. Zde byl údajně popraven.

„Rudá armáda se v Karlových Varech objevila 11. května 1945. Zřídila si tu komandatury, hotel Imperial byl zabrán jako válečná kořist a byl tu hlavní štáb. V roce 1946 se v Karlových Varech objevilo několik Rusů, Ukrajinců a lidí z bývalé Zakarpatské Rusi a někteří z nich se vydávali za Slováky. Doba byla hektická a nikdo se moc nezajímal o to, co jsou vlastně zač, zvláště když se někteří prokazovali vyznamenáními nebo průkazy o své partyzánské činnosti. Tak se tu objevil i Skomarovký se svou ženou Marií,“ vypráví Kristian Houf.
Skomarovského jméno nebylo Jiří, ale Hrihorij Pavlovič (podle pozdějšího protokolu), stejně tak nebylo pravé příjmení.
„Vyprávělo se, že Skomarovský v bojích o Dukelský průsmyk zabil důstojníka Rudé armády, vzal mu jeho doklady a vyznamenání a vydával se za něj,“ říká Houf.
Skomarovský i s manželkou se po příchodu do Karlových Varů prokazovali partyzánskými legitimacemi jako členové partyzánské skupiny „Smrt fašizmu“. On jako velitel rozvědky a jeho žena jako vyšetřovatelka.
Koncem roku 1946 získali československé státní občanství. Do užívání dostali opuštěný zemědělský statek v Sedleci. Usedlostí a statků zde po odsunutých Němcích zůstalo mnoho. „Skomarovský začal udržovat obchodní styky hlavně s hotelem Imperial. Do hotelu dodával zemědělské produkty - brambory, drůbež, mléko a vše, co bylo třeba. Vydával se za kapitána, později za majora a také spolupracovníka NKVD,“ líčí Houf.

NKVD byla tajná policie - Narodnyj komissariat vnutrennych děl (Lidový komisariát vnitra), která se vyvinula z Čeky vzniklé v roce 1917. Později se transformovala na proslulou KGB - Komitět gosudarstvěnnoj bezopasnosti (Výbor státní bezpečnosti). Skomarovský měl několik automobilů, později převzal i firmu Autodoprava. „Podle pozdějších poznatků policie prý Skomarovský s auty začal i obchodovat, lépe řečeno kšeftovat. Kšeftoval i s autodíly, součástkami a říkal, že auta jsou od Rusů, kteří se vracejí do Sovětského svazu. V roce 1948 se ve státě celkově začala měnit politická situace a Hrihorij se v té době již intenzivně pohyboval v karlovarské společnosti a obklopoval se lidmi z řad ´karlovarské smetánky´.“

Při pročítání archivních matriálů narazil Houf na následující informaci. „Již v květnu 1948 obdržel karlovarský útvar StB (Státní bezpečnost) dotaz z StB Praha - Sběrný tábor Sovětských státních občanů na Jurie Skomarovského: „V K. Varech neoprávněně žijí ruští občané - v Zahradní ulici, Dům Suvorova, jak a kdy se tu objevili?“ Z Karlových Varů jim odpověděli - „Během Skomarovského působení v Karlových Varech se tento několikrát stal podezřelým a celkem 3x byl zatčen pro závažná podezření. Vždy ale na intervenci důstojníků a NKVD z hotelu Imperial ustoupila StB Karlovy Vary od vyšetřování a Skomarovský byl propuštěn. Z důvěrné informace vyplynulo, že se velice často stýká s náčelníkem NKVD Imperialu,“ píše se v materiálech.
Skomarovský se dostal do kontaktu s plzeňským podnikatelem Františkem Zylkou, který byl později zatčen jako člen ilegální skupiny.
„Při jednom jednání Skomarovského se Zylkou, který se vychloubal svými kontakty na různé vysoce postavené osoby, možnostmi volného vjezdu do Americké zóny v Berlíně a možnostmi volného pohybu po pohraničí, se dohodli na možnosti převádění vybraných osob za hranice republiky. Skomarovský mu měl potvrdit, že taková možnost by mohla existovat,“ vypráví Houf, co se mu podařilo zjistit.
Vedle podezření, že Skomarovský převáděné zabíjel a olupoval, se hovořilo také o osobách, které chtěly od Skomarovského koupit auto, a už je pak nikdo neviděl. Dnes je těžko zjistit, co je pravda a co časem vytvořený mýtus. Hovořilo se až o devětatřiceti zavražděných.
Faktem je, že v polovině srpna 1949 se v Karlových Varech objevil plzeňský podnikatel, továrník a majitel obuvnické firmy Petlan se svou ženou. Měli se Skomarovským domluveno, že je převede přes hranice, a za to že získá jejich auto Studebacker. Skomarovský zavezl manžele Petlanovy do Mezirolí, kde měl domek jeho blízký spolupracovník Karel Bělousek. V jeho domku Skomarovský manžele utloukl kladivem, okradl, vylámal jim zlaté zuby a s Bělouskem je vhodili do větrací šachty bývalé cihelny nedaleko Mezirolí. Místo, kde se nacházeli zavraždění, označil policii Bělousek okamžitě po zatčení.
Tyto dvě vraždy, které se Skomarovskému podařilo dokázat, byly jediné, ke kterým se doznal.

Jak Skomarovský skončil?
Po Skomarovském šla již nějakou dobu jak policie, tak StB. Podařilo se jim získat udavače uvnitř jeho skupiny a díky získaným informacím i vlastní policejní práci začalo rozsáhlé zatýkání. Šlo o nejméně dvanáct lidí. Skomarovský ale pravděpodobně dostal „echo“ a zmizel. Bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání a zatčen byl 5. prosince 1949 v Ústí nad Labem. Tam si jej převzal pracovník z velitelství StB Karlovy Vary.
Sovětským bezpečnostním orgánům byli občané sovětské státní příslušnosti, kteří s případem souviseli, předáni 23. února 1950. Spolu s protokoly a zprávou o činnosti skupiny na našem území.
Na dopadení Skomarovského měla zájem i sovětská strana. Jako kápo v koncentračním táboře byl prý zodpovědný za smrt mnoha ruských lidí. NKVD ho měla údajně na listě hledaných osob „živý nebo mrtvý“, ale pod jeho původním jménem. Kde byli souzeni a jaké tresty padly, zejména nad Skomarovským a Bělouskem, nebylo nikdy publikováno. Skomarovský byl prý v Sovětském svazu popraven.

Vše o případu Skomarovský Kristián Houf zveřejní na stránkách www.fofifo.com.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj

Autor: LEV HAVLÍČEK

zpravodajství iDNES http://www.idnes.cz/
Podle amerických zákonů může být přijetí státní funkce v zahraničí důvodem ke zbavení občanství.

Švejnar může být jako prezident zbaven občanství USA

Prezidentského kandidáta Jana Švejnara nečeká jen náročné volební klání, ale i řada rozhodnutí. Včetně toho, zda... celý článek

Třinec - Pardubice: Barinka (vpravo) a Havíř

Kontumace: Barinka v Kladně nesměl hrát

Jako by se hokejový útočník Peter Barinka rozdvojil. Ve 40. kole hrál totiž za dva týmy. Nejprve si 27. listopadu... celý článek

Jiří Čunek v projevu mluvil o rozporech zvyků Romů  s moderní společností, ve zveřejněném shrnutí uvedl, že rozpory jsou i s listinou práv a svobod.

Čunek: Romské zvyky jsou často v rozporu s ústavou

Předseda KDU-ČSL Jiří Čunek opět vyvolal pozdvižení svými výroky o Romech. Pronesl je na konferenci o problémech... celý článek

David Beran byl dosud majitelem 45 procent akcií Vítkovic. Dnes o ně přišel a musí je vrátit Janu Světlíkovi.

Beran přijde o miliardy, musí vrátit polovinu Vítkovic

Miliardář David Beran přišel o polovinu strojírenského koncernu Vítkovice Holding. Rozhodčí soud řekl, že musí... celý článek



Reklama



Reklama


Nebýt Kristiana Houfa,
o případu bych nevěděl.

Karlovy Vary (In) - Kladně hodnotí pátrání Kristiana Houfa ředitel Státního okresního archivu v Karlových Varech Milan Augustin, přestože jako historik je zvyklý pracovat především s ověřenými prameny.
 
„Nebýt práce pana Houfa, o žádném případu Skomarovský bych nevěděl. Nikdy předtím jsem o tom neslyšel. Myslím, že kdyby se člověk vyptával pamětníků, našel by takových Skomarovských víc. V té době tu byl doslova Divoký západ a děly i se tu nejrůznější věci," říká Augustin.

Vy jako historik pracujete s historickými prameny a fakty. Co říkáte práci pana Houfa?
Je rozhodně dobrá věc, že s tím začal, protože tak se různé události zachovají. Z pohledu historika je asi samozřejmě nejlépe doložitelné to, co je v pramenech. Díky panu Houfovi informace o případu Skomarovský zůstane už zakonzervována a nezapomene se na to. V budoucnu pak někdo další, koho to bude zajímat, může pokračovat v pátrání v archivech a zjistit další podrobnosti. Je více archivů, kde lze pátrat, nejen v archivu ministerstva vnitra. Na to ale musí mít člověk hodně času. Na jedné straně jsou tu zamlžené vzpomínky pamětníků, protože od těch událostí uběhlo téměř šedesát let. Na druhé straně ani v pramenech nemusí být zaznamenáno všechno. Například vyšetřovatelé chtěli mít tento konkrétní případ „z krku“, Skomarovského předat co nejrychleji Rusům a proto třeba nešli do dalších podrobností. Je několik rovin historického vědomí. A ani jedna z nich není schopná stoprocentně rekonstruovat historický jev. První, nejsolidnější rovinou jsou prameny, které je třeba interpretovat na základě znalosti doby. Další, sekundární rovina sice o případu nic nového neřekne, ale dokáže přiblížit dobu. A pak je tu třetí rovina, historicky nejvíc „na vodě", ale velmi cenná. To je rovina lidské paměti. Nevýhodou je, že je strašně nespolehlivá, hlavně v určení jmen a dat. Na druhou stranu i disponuje spoustou podnětů, které dají impuls jít do předchozích pramenů.
 
            
 
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj

Autor: LEV HAVLÍČEK

Reklama


Reklama






Najdete na iDNES.cz